Už jako malá jsem měla svůj oblíbený strom, byla to třešeň na chalupě. Pamatuji si, jak jsem pokaždé běžela pozdravit celou zahradu a svůj strom. Myslím, že takhle to měl každý, měl své oblíbené místo v zahradě nebo v lese, kde měl svůj strom, a tam se vždy cítil propojený s přírodou a sám se sebou, se svým vnitřním světem.

Ráda bych s Vámi sdílela jednu ze svých cest, kterou jsem včera prošla. Jsem u překrásného stoletého dubu a opírám se o jeho kmen, slyším, jak ptáci ve větvích štěbetají a vítají mě s radostí.

Zavírám oči a vnitřním zrakem vidím, jak z mých chodidel vyrůstají kořeny, pronikají hluboko do země a nasávají její sílu a energii.

Cítím, jak prostupuje celým mým tělem, a z hlavy jakoby mi vyrůstaly větve, které sahají vysoko do nebe a propojují se se zdrojem. Poté se větve otáčejí směrem dolů a energie padá kolem mého těla zpět do země. Energie cirkuluje a vytváří kolem mého těla světelný ovál, světlo prostupuje mým srdcem.

Najednou jsem uvnitř stromu, je tam tma, z dálky se ke mně blíží nějaké zvíře. Zdá se, že to je pavouk… to jsem nečekala, není to zrovna mé oblíbené zvíře. Je to obrovský černý pavouk, takového jsem měla jednou ve snu, byl v mém dětském pokoji. Pronásledoval mě i v dospělosti nějakou dobu ve snech, než jsem s tím začala pracovat. Znám tě moc dobře, ty děsivý pavouku.

Takže stojím a čekám na pavouka, až se ke mně přiblíží, a najednou je u mě a já vím, že mě chce sežrat. Já ke svému údivu nepanikařím a nechám ho, ať mě sežere. Je to nečekaně skvělý pocit, jakoby to bylo znovuzrození.

Vnímám, jak z mého srdce proudí zářivé světlo, prostupuje celé moje tělo a já cítím příval kreativity, takový jsem ještě nezažila.

Pomalu otevírám oči, pohladím strom a poděkuji.

Tak proto jsem dnes přišla k tobě, děkuji za tento dar.

Stačí jen uvěřit obrazům našeho vnitřního světa a léčení je na dosah.

A co vy, máte svůj strom? 🌿